"There is only one word on the great clock of time: Teď.
Po ulici Potom se dojde k domu Nikdy."
Miguel de Cervantes

"Ahoj, nestíhám," a typical greeting from a friend of mine - a successful manager, mother of two teenagers, a woman who has been in a hurry since we met. Stress, responsibilities are always at her heels. As soon as she sits down, she overwhelms me with a flood of words. She talks about how work is overwhelming, how the big kids are a big worry, and how she and her husband hardly see each other during the week.

Many of the activities we perform in adulthood are automated. Every morning, every day, they tend to be the same. For a long time. We don't think about what we're doing. We just do it. We're used to it. What happened to our enthusiasm, our dreams, our desires? Sometimes we fall into the delusion that everything will change in time. Až .... děti vyrostou, až budeme mít více času a více peněz, až budeme na penzi, až budeme v práci povýšení. Čekání na AŽPAK is debilitating. In all likelihood, there will never be more time. Time is measured the same for everyone today.

LIFE ENERGY or "What am I driving for?"

While searching for the thieves of my inner peace, a question came to me. How did you get used to working with your own energy? Have you ever considered what "fuel" you are running on? What does the gas station look like that you stop at when your tank is empty? What fuels you? Do you have a tried and true way that you ensure your supply of life energy, of optimism?

My other drug is "pressure"

Zvykla jsem si plánovat si na každý den tolik úkolů, aktivit, že i dva lidé by měli plné ruce práce vše stihnout... Cítila jsem se skvěle, když jsem si vše večer odškrtávala. A druhý den jsem zvedla laťku... až ... až se motor zadřel... To už jsem se stala natolik závislou na své představě o „superženě", která zvládne nemožné na počkání, že jsem si musela přiznat, že nejspíš se mnou nebude něco v pořádku. Představa o tom, co vše dokážu, byla v určitém okamžiku nabíjející... A zároveň past.

Today I ask myself another question: To what extent do I need stress, pressure, threats to be able to give space to things that are essential and important to me? Even if new. I feel insecure, uncomfortable in them at first. My habit is to put others before myself and duty (work) before fun and relaxation. I often postpone my dreams and desires for sometime (more like "never"). At the same time, I am aware that if I don't let joy be taken away and replaced entirely by duty, I have no choice but to bite the "sour apple". That is, learning to prioritize myself (where it is important and self-preserving) i.e. enter into conflict, negotiate. I also make time for "doing nothing and dawdling", time to experiment and pursue my (secret) dreams. I play more and learn more (from children especially). Life is like that. It hates one-sidedness and "stagnant waters".
Dobře míněná rada: "At least 60 minutes a day for yourself"

Když nechci znovu vyhořet – a to opravdu nechci – potřebuji se odpovědně starat o svoji energii a „dobíjet si baterky". Funguji stejně jako mobil. Celý den rozdávám sebe, svoji pozornost a energii. Když vás třeba nebaví práce, když trpíte nadváhou, žijete ve vztahu, který vás vyčerpává či máte zdravotní problém, vydáváte ještě více energie. Jste doslova konzumováni. Večer máte všeho plné zuby. Sednete si k televizi a jen tupě zíráte... Co s tím?

7 quick resources to restore life energy

  • Regular exercise helps me "feel happy". It gives me energy and promotes self-confidence. I move every day to keep my body and mind in shape. 20 - 30 minutes is enough.
  • I eat vegetables and fruit before every meal and stick to the principle of "eat until half-saturation".
  • Učím se mít ráda sama sebe za všech okolností. Jsem k sobě laskavá a když se mi něco nepovede, jak očekávám (či očekávají druzí,) odpustím si. Mám přece další šanci. Učím se tím mírnit mnohdy své přemrštěné požadavky...
  • Oddechuji (doslova). Celý den bývám napjatá jak struna, a tak je čím dál důležitější uvolnit nashromážděné napětí v těle. 2 až 10 minut sedím v tichosti. Přivádím pozornost k sobě, ke svému tělu, svým myšlenkám, pocitům... Zastavím se. Nechávám vše volně plynout. Pozoruji. Každý den se vylaďuji tímto způsobem několikrát.
  • Visualizing the images we project "in the cinema" of our mind. These films either add or drain energy. I have my own collection of positive images, experiences that I "play" whenever I need them. I have images of goals I want to achieve, dreams I want to live. You can start by creating a collage of images that energize you.
  • Mám „kouzelný šuplík". Když jsem „na dně" mám kouzelný „šuplík". V něm je to, co mi dodá energii. Dávám do něho symboly svých úspěchů, ocenění, které jsem získala od klientů, od přátel a rodiny. Vše, co mne povzbudilo či dojalo... Je můj zdroj inspirace (nejen když mi je nejhůře...)
  • I listen to music and dance. Music has magical powers. Have you noticed? It can change your mood in an instant. Dancing relaxes. I'm giving them more and more space in my life.

The future is not ours. We only have today to ourselves and who knows what the next day will be like. And there may be no tomorrow. If you want to improve or have something different in your life, then the opportunity is právě teď.

More inspiration at www.alenajachimova.com

This article was published with the kind permission of časopisu Sféra

DIOCHI

casopis-sfera.cz / gnews.cz-HeK